Pohárkové buňky - ekrinní, až skoro holokrinní občas (zůstává jen kousek cytoplazmy) sekrece. Aktivují se až kontaktem s prostředím.
Řasinkové buňky - alternativní reprodukce centriolů, kolem nich se nahromadí fibrogranulárního materiál, z těch se udělají deuterozomy (takové duté koule) a z nich (resp. kolem) pak velké množství řasinek, aby tam pořád něco bylo. Pak se z nich vyvíjí spousta nediferenciovaných bazálních tělísek, která pak dozrávají. Mají dlouhé mikroklky.
Buňky difuzního neurokrinního systému - typická sekreční granula (200-400nm), uniformní vzhled v jedné buňce, protože každá buňka umí tvořit jen jeden typ proteinu tohoto.
Takové to funky schéma koordinovaného pohybu řasinek.
Řasinky se dotýkají té vrstvy hutného hlenu jen v jednu chvíli, svou špičkou, na které mají štětičky (bristles). Toto je základ samočisticí schopnosti organismu. Když je např. ten hlen moc řídký, tak se nacpe mezi ty řasinky a nejde s ním dobře hýbat - chyba! Tento sekret je hlavně produktem submukózních žlázek.
Cytoplazmatická protruze s axonémami je, když se škodlivina dostane až k cytoplazmě a ta se rozšíří až po celé výšce řasinek.
Narušení cilionémie je u malformovaných řasinek, axoném. To je přitom děsně fundamentální věc, co se skoro nikdy nemalformuje. Nově se ale zjistilo, že jsou i u zdravých, asi do 1%. Do 3% to neovlivní samočisticí schopnost.
- Chyba radiálních struktur, dislokace taky
- Chyba dyneinových ramének
- Chyba tubulů, i dislokace a tak
Kouření zastavuje pohyb řasinek a narušuje apikální spojovací komplexy.
Cavum nasi proprium - septum nasi, conchy.
Lamina propria mucosae má velmi vyvinutou síť kapilár. Tím se hodně ohřívá vzduch. Drobné seromucinózní žlázky. Bazálně větší venózní plexy a kolem nich hladké svalové buňky, při zduření uzavírají průchod vzduchu nosem.
Larynx
Plica ventricularis - řídké kolagenní vazivo a žlázky.
Plicae vocales vícevrstevný dlaždicový.
Trachea
Mucosa = lamina epitelialis + epitel + lamina propria mucosae.
Submucosa = submukózní žlázky, hladké svalové buňky v m. trachealis, prstence chrupavek.
Adventicie = tunica adventicia.
Bronchiální strom, dýchací oddíl (?)
Velký bronchus >9mm
Kulaté chrupavky, hlen seromucinózní žlázky
Malý bronchus <9mm
Nemá prstence chrupavky, jen destičky, méně hlen produkujících elementů, přibývají elastická vlákna a hladké svalové buňky spojující ty chrupavky
Bronchioly <1mm
Velmi poskrovnu pohárkových buněk, nejsou submukozní žlázky, hodně hladké svalové atp.
Bronchioli terminales
Jednovrstevný epitel (hurá, konečně). Hlen už nesecernují elementy. Jsou tam ale Clara buňky.
Clara buňky - se vyklenují do lumenu. Secernují proteiny, ojedinělá densní granula, hodně GER. Apikální část (vyklenuje se do dýchacích cest) obsahuje hodně vyvinuté HER a velké mitochondrie. Je tam kvůli detoxikaci, cytochrom c a oxidace.
Respirační oddíl
Bronchioli respiratorii
Vyklenují se alveoly. Vymizují sekreční buňky (Clara), pak i řasinkové, na konci jsou jen ploché dlaždicové.
Ductuli alveolares
Stěna je vlastně jenom mezi odstupy jednotlivých alveolů. Hladký svalový sfinkter co umí uzavřít (asi) alveoly pulmonales.
Alveoly
200um, slepé, koncové. Pneumocyty 1. a 2. typu. Epitel + bazální membrána, elastická a retikulární vrstva vláken.
Pneumocyty 1. typu = složité, ploché jádro, vysílají složitý systém laterálních cytoplazmatických výběžků, obsahující pinocytické vezikuly. Tyto výběžky se mohou ztenčovat až na cca 20nm.
Pneumocyty 2. typu = granulární, kubické. Sférické jádro, velký GER, Golgi, mitochondrie, lamelární tělíska. Dělají surfaktant. Často překryty laterálními výběžky prvních pneumocytů.
Pevné spojovací komplexy.
Mezi nimi interalveolární septa, řídké kolaenní vaziva. Tenký × tlustý oddíl.
Tlusté interalveolární septum
Fibroblasty, kolagenní vlákna, speciální kontraktilní buňky těchto sept, alveolární makrofágy (co ale nikdy nebyly v alveolech!). Hafo moc kapilár somatického typu.
Tenké interalveolární septum
Zprostředkovává kapilární-alveolární kontakt. Splývají laminae densae.
Pleura
Vrstvička mezotelových buněk,